Neprůstřelné (balistické) vesty – zkušenosti s ocelovými pláty

Přidejte své hodnocení

Následující text byl převzat z FB stránky Hard Task.

V posledních pár týdnech se nám vyrojilo nebo na sebe více upozornilo spousty nových a již déle fungujících výrobců a dodavatelů ocelových „balistických ochranných plátů“. Rádi bychom tímto článkem dosáhli osvěty k tomuto typu ochrany. Budeme. Též rádi za sdílení.

Tento článek záměrně nepíšeme akademicky, ale velmi srozumitelně pro každého normálního střelce tak, aby všemu na první dobrou porozuměl a neměl nutkání pořád vyhledávat nějaká data, rychlosti, energie, rozměry, slovníky…

Závěry a názory, se kterými se s vámi chceme podělit, jsou čistě naše vlastní a vycházejí z fyzického testovaní v posledních týdnech na našich střelnicích. Balistické ochranné pomůcky neprodáváme. Nikdo nám za reklamu neplatí. Pláty barterem nedostáváme. Nikomu nemáme potřebu nadržovat a naše závěry jsou čistě pragmatické. Rádi bychom pouze ušetřili případné ztráty na životech nebo zdraví těch, kteří zvolí nevhodnou balistickou ochranu.

Za poslední 3 týdny naši instruktoři firmy Hard Task Training otestovali na desítky ocelových plátů od minimálně tří výrobců, kteří rychle zareagovali na potřeby dodávek balistických ochranných pomůcek do válkou sužované Ukrajiny.

V začátcích nosili bohužel nedostatečně odolný materiál, ale postupně přišli s naprosto dostačujícími pláty vyrobenými z hardoxu/armoxu 500/600 a sílách od 6 do 8 mm. Společnosti po nás žádaly, abychom každý plát nastřelili různými rážemi, aby byla ověřena jejich odolnost před odesláním koncovému příjemci. V této tvrdosti a síle si každý plát poradil se všemi použitými náboji poměrně hravě. Jenže výrobcům nedošlo, že musí řešit ještě odrazy střel a jejich střepin do stran. Ono je totiž skvělé, že vás protivník kalachem nebo dokonce Dragunovem neprostřelí, ale střepiny střely po roztříštění o ocelový plát vás mohou velmi vážně zranit. V případě odrazu směrem nahoru například podříznout krk. Asi si dovedete představit, co udělají karotidy po zásahu stovek střepin kovu. A nemusí to být jenom karotidy. Na krku máte jemnou tkáň a pod ní hned cévy. Dokonce veliké cévy. Máte tam též hrtan. Představte si, že schytáte jen velmi malé množství fragmentů do hrtanu nebo hltanu a cév okolo, začnete značně krvácet například do hrtanu a budete se dusit vlastní krví. Nebo když to koupíte do větších cév? Můžete stejně jako u zásahu karotidy lehce vykrvácet. Fragmenty mohou zasáhnout též čelist, anebo skrz dutinu ústní a jazyk, dále pokračovat přes dutiny nosní a zasáhnout oči. Takže jeden fragment odražené střely způsobí kr vácení z jazyka a nosu do dutiny ústní a krev zaplní dýchací cesty, k tomu všemu už možná nevidíte na jedno oko, ale to vám bude jedno, protože vám fragment poruší mozek, způsobí krvácení mozkové tkáně nebo rovnou přeruší některé z mozkových center. Takový zásah může vést celkem pravděpodobně k mozkové smrti. Kdekoliv na střelnici nebo v akci vám nemá šanci nikdo pomoci, pokud s vámi není vyloženě combat medic nebo chirurg, a to včetně kvalitní předchozí praxe a s výbavou v batohu nebo autě. Vyloženě v běžné care under fire a tactical field care jste bez šance.

Každý nemá vysportované tělo, jako většina příslušníků speciálních sil a zásahových jednotek. Spousty aktivních uživatelů balistických ochranných prostředků mají pupík, jsou obézní nebo mají prostě vanu/cejchu. V tom případě bude plát díky břichu nakloněný směrem ke krku. Případný odraz od plátu se prakticky rovná zásahu krku nebo hlavy.

Řešením může být balistický kryt krku, který můžete vídat na vestách zásahových jednotek policie. Otázkou vhodnosti balistické ochrany krku je ale její kompatibilita s pažbou pušky a možnosti rychlého přilícení, kdy v některých případech není skoro možné dostat mířidla do záměrné vůbec, tedy efektivity takového „neprůstřelného“ bojovníka, vč. možností jeho dynamické obranné střelby v přímém napadení, je někdy na přinejmenším diskutabilní.

Výrobci měli velmi málo času na vývoj materiálu a systému, který bude fungovat, respektive který sníží onu odrazivost na přijatelnou míru. Někteří to zkusili řešit obyčejnou gumou, kterou položili z obou stran a lepící páskou zajistili proti pohybu. Někteří ji nechali volně. Po opětovných nástřelech se bohužel zjistilo, že to v praxi nepomáhá. Více v popisech u přiložených fotografií. Jeden z výrobců pak vzal 1 cm silný plát z drcené gumy, je to přesně ta, kterou se například obkládají střelnice a přilepil jej nějakým ultra špičkovým průmyslovým lepidlem přímo na plát. Funguje to. Odrazivost střel a fragmentů snížil tak o 90%. Ale v jiném případě jsme měli kus s jiným lepidlem, a to se po první ráně odlepilo a fragmenty létaly do všech stran. V případě chemoprenu stejný výsledek. Znamená to, že je potřeba tento způsob pokrytí oceli pořádně odzkoušet a nevěřit čemukoliv, o čem se řekne, že to držet bude.

V případě zásahu ocelového plátu pod mírným úhlem a nikoliv kolmo se dokonce stalo, že se mezi absorpčním materiálem a plátem smeklo jádro vojenské střely a jemu neodolala ani kevlarová „kapsa“ s 24 vrstvami kevlarové balistické tkaniny (tedy okolo plátu obalená standardní měkká vesta odolnosti IIIA), kdy jádro následně prorazilo 3 vrstvy kartónu krabice a zmizelo v dopadišti střelnice. Co by se pak stalo po zásahu hlavy uživatele, se asi lze lehce dovtípit. V případě nejádrované střely měla ale kevlarová kapsa stoprocentní účinnost a fragmenty střely pochytala všechny už v prvních několika vrstvách kevlaru. Na rozdíl od toho technický kevlar v podstatě nefungoval vůbec a po zásahu ocelového plátu byl kevlarový popruh střepinami v podstatě rozříznut, a to i když ho byly 3 vrstvy pevného kevlarového od tloušťce několika milimetrů na sobě a střepiny prosekaly několik vrstev papírové lepenky.

Jako úchylné řešení byl ocelový plát ve tvaru SAPI, který měl v sobě vyřezané čtyři průvlečky na popruh, bylo ho tak možno velmi jednoduše na sebe obléci a nosit třeba jen tak na tričku. Bylo nám znovu řečeno – lepší, než nic. Opravdu?! Pouštět se s chirurgem nebo záchranářem do hádky, zda je lepší průstřel dutiny hrudní nebo třicet střepin v krku, dutině ústní a očích, znamená, že ani jedna strana nevyhraje. Obojí je samozřejmě zlé. K tomu všemu nás rozčarovala firma Strike Face, která ten samý produkt představuje na svém kanále Youtube pod názvem SF – DIY Emergency kit https://www.youtube.com/watch?v=pWpZmwAAYdg a právě tento nápad zřejmě okopírovala spousta jiných dodavatelů bez toho, aniž by pláty opatřila kvalitním protiodrazivým povrchem.

V minulém postu na Fb ve skupině Zbraně, který měl velikou odezvu a čtenost, jsem bez nějakých dalších informací postnul x fotek z testu ocelového plátu s gumou a uvedl, že nedoporučujeme ocelové pláty z tohoto důvodu. Aby si každý velmi dobře rozmyslel, jestli ušetří na plátech, když mu to má zachránit život nebo zdraví. Kolik je vlastně ochoten dát do toho, aby měl tu ochranu stoprocentní, ale také komfortní. O tom se ale pobavíme později víc.

Na základě článku na Fb ve skupině Zbraně se mi ozvala firma Strike Face, která vyrábí ocelové pláty potažené Paxconem s tím, že je můj příspěvek poškodil, zákazníci volají a ptají se, zda nemají náhodou zrušit své objednávky a koupit si raději „klasické“ řešení plátů. Pan Stanislav Škubal mě požádal, abych zmírnil výroky a uvedl je na pravou míru. Že to vůbec není tak, jak v mém bývalém postu píšu. Jejich nástřik Paxcon funguje perfektně. Proto jsem ho požádal, respektive došlo k oboustranné shodě, aby poslal jeden vzorek na otestování.

Tentokrát jsme s našimi instruktory testy nenatáčeli, neměli jsme dostatek času, ale vše jsme dokumentovali, zakreslovali, zapisovali, ověřovali a nafotili. Pravdou je, že odrazivost se snížila o minimálně 90% (přikláníme se zde i k výsledkům testů samotného výrobce, u nás by byly dva zásahy z pěti fatální). Rozhodně to funguje dobře. Řekl bych, že takřka obdobně, jako výše zmíněný gumový plát nalepený průmyslovým lepidlem na ocel. Paxcon je elegantnějším řešením oproti samo domo nalepením gumy na ocel. Bohužel ve dvou případech nástřelu došlo k velkému odrazu. Poprvé při ráži 7,62×54 (ruský kulomeťák) a podruhé při ráží 7,62×39 (náboj do kalacha nebo kosy). Oba náboje civilní, cipované, od firmy STV Arms. Někdo by řekl: no a co? Tak se to odrazí, schytám pár střepin nebo taky ne, třeba budu mít štěstí. No ale co parťáci nebo rodinní příslušníci kolem vás? A co když to taky koupíte do brady, prostřelí vám to paži, prosekne krk? Ostatní dopady měly maximálně velmi nepatrné uvolnění střepin, což by vás v případě zásahu třeba do paží, krku nebo hlavy zranilo jen lehce, pokud budete mít štěstí na místo dopadu. V opačném případě to může mít též fatální následky. Ještě jedna důležitá věc! Nestříleli jsme do plátu, který by byl umístěn v nosiči plátů nebo ve vestě. Ony i sumky, zásobníky, ale samotná kvalitní kordura jistě spousty střepin pochytá. Více detailů k jednotlivým nástřelům naleznete v popiskách u každé z fotografií.

Za zmíněnou stojí pro nás nepochopitelný fakt, že na všech záběrech testů plátů s nástřikem Paxcon, které si výrobce Strike Face dělal a natáčel sám, takřka nikdy nedošlo k odrazu střely nebo fragmentů, zatím co nám se to stávalo poměrně běžně. Nedokážeme si to nijak racionálně vysvětlit. Sami se podívejte na jejich Youtube kanál, kde pláty testují a vychází poměrně dobře – https://youtu.be/vzcNm9GQNjc nebo třeba https://www.youtube.com/watch?v=kj999l52CCI

Jistě se chcete zeptat na dilema ocelové pláty vs keramika, kompozit či polyetylen. Zmíněné pláty se vyvíjí mnoho desítek let a mají obvykle velmi dobře vyřešenou odrazivost a absorbci fragmentů a střel. To je samozřejmě často za cenu průhybu, který ocelový plát o tloušťce, kterou jsme testovali, zkrátka nemá. Některé pláty mají označení stand alone. Znamená to, že se nemusí používat v kombinaci s měkkou balistikou IIIA. Ta mimo jiné zapříčiní to, že případný průnik střely nebo střepiny zastaví a průhyb zmenší. U většiny plátů se samozřejmě doporučuje jakákoliv forma anti šokové vrstvy. Na vnitřní straně moderních vest a nosičů plátů jsou vrstvy z 3D materiálu, které tam jsou hlavně kvůli odvodu potu, ale dobře fungují i jako anti šok. Jinými slovy, doporučil bych vám je na nosičích z tohoto důvodu mít.

Tento článek vznikl hlavně kvůli firmě Strike Face, takže jsem jejich plát porovnal s několika svými a svojí výstrojí. Bohužel nikde na webu jsem nedokázal sehnat hmotnosti nabízených variant. Ani na opětovnou žádost mi onu hmotnost výrobce nedodal. Poptal jsem mezi lidmi, kteří pláty vlastní a bylo mi řečeno, že ve velikosti SAPI L o síle 6,5 mm a s nástřikem Paxcon má jeden plát 4,9 kg. Mnou vážený exponát, který jsem obdržel, je menší než klasické SAPI L, viz fotografie, ale zase je to prý 10 mm síla. Nešlo o klasický SAPI plát, ale prostě jenom kus armoxu s nástřikem Paxcon. Takže ta hmotnost okolo 4,7-4,9 kg při běžné velikosti a síle asi sedí. Neznám nikoho, kdo má plát ve velikosti M o síle 6,5 nebo 8 mm. Tam bych hmotnost rozhodně jen tipoval. Mé pláty mají shodně rozměry okolo 255×305, takže o více než M, ale méně něž L. Tzn ony hmotnosti berte trochu s rezervou. Od Strike Face nemám jediný finální výrobek v ruce. Rozměrově mají Strike Face všechno shodně s klasickými pláty SAPI. Můžete si velikost zvolit sami.

Stanislav Škubal ze Strike Face mi zaslal fotografii váženého plátu o velikosti SAPI M, který je nově vyráběn z 4,5 mm materiálu a jeho hmotnost, včetně nástřiku paxcon je 2,8 kg. Tím chtěl upozornit na nejnovější materiály, které mají stále vysokou odolnost, ale hmotnost se razantně díky potřebě tenčího materiálu snížila. Měli bychom prý porovnávat porovnatelné. Nikoliv jejich nejtěžší plát vs náš nejlehčí plát. Jeho email mě donutil se podívat hlouběji do novinek po světě a našel jsem. Firma Armor Australia vyrábí polyetylenové pláty o stejné velikosti s hmotností 700 g a kompozitní pláty okolo 1,6-1,8 Kg. Znamená to, že jsem porovnával jejich x let starou technologii s x let starými pláty. A ano! Je to srovnatelné. Obojí pochází ze stejné časové éry. Nově bych musel porovnávat jejich 2,8 vs 0,7 Kg. Bohužel ani jedno v ruce nemám.

Když se podíváme na plusy a mínusy obou variant plátů, tedy ocelové vs neocelové, za veliký plus je pořizovací cena a jejich rychlá dostupnost (výroba). Nulový nebo minimální průhyb (není nutné anti-trauma) – podle mě není nutné ani u keramiky, i tam je ten průhyb celkem minimální, ještě tak možná u polyetylenu. Dále relativně značná balistická odolnost (ale ve finále to není pravda, protože prostě L IV pláty v keramice jsou celkem běžný standard), kdy vydrží i několik ran na stejné místo. Ano, mohli byste namítat, že by bylo něco hodně špatně, kdybych si v boji nechal dát třeba 5-7 ran na stejné místo, nebo vůbec na plát… Ale umím si to v nějaké CQB operaci hravě představit. Jako plus bych u plátu firmy Strike Face zmínil právě nástřik Paxcon, který rapidně sníží odrazivost střel a střepin a vypadá o dost lépe, než jen chemoprenem nalepená guma na ocel. Negativa? Hlavní negativum ocelového plátu, respektive ocelového plátu s čímkoliv nalepeným nebo nastříkaným na něm, je jeho hmotnost. Dva ocelové pláty váží tolik, co moje plně vybavená vesta s pláty z polyetylenu v odolnosti III++. Pokud bych do vesty dal například kompozitní nebo keramické pláty s hmotností o kilo víc na plát, pořád ušetřím 2,3 až 2,5 kg na plátu. Celkově pak to může být v první variantě 6,6 až 7 kg a v druhé 4,6-5 kg na kompletní výbavu, kterou na sobě nesu. Někdo by řekl, že nejsme holčičky nebo uplakánci z prvoligového fotbalu, jsme chlapi, máme to přeci v klidu unést. Je to jenom 5-7 Kg přeci. Víte kolik váží plný zásobník do AR15 nebo do AK47? Třeba do AR15 asi tak půl kila. Takže v tom rozdílu můžu nést navíc 10-14 zásobníků navíc oproti úplně zbytečné zátěži. Operační standard je zpravidla menší, záleží na úkolu, ale pak by ten rozdíl mohly tvořit zásobníky, vysílačka + ptt, ifak, plná uni sumka potřebných věcí, zásobníky do pistole, výbuška apod. K chlapství? Nosili jsme vesty 12-14 hodin denně po dobu cca 4 let v Iráku. Jezdíte v ní v autě, chodíte dlouhé kilometry na sluníčku, stojíte na místě. To bylo možná nejhorší. Dnes příslušníci PMJ a některé prvosledové hlídky a pohotovostní hlídky státní či městské policie nebo jiných bezpečnostních složek nosí nosiče plátů s pláty takřka non-stop a tím pádem se k našim číslům velmi brzy dostanou. Věřím, že už nyní mi dají za pravdu, že komfort, pohodlí a právě hmotnost vybavení je první věc, podle které by si pláty vybírali. Rozhodně by neměli radost, jako bychom ji neměli ani my v Iráku, kdyby nám někdo nutil dvakrát těžší ocelové pláty. Nemohu nezmínit též nutnost odtažení parťáka nebo klienta z místa incidentu do bezpečí. Nebo jste se octli v boji s nepřítelem a pohybujete se ulicemi od domu k domu, pročišťujete rozsáhlé objekty, pohybujete se v různých taktických tvarech, přemísťujete se zrychleně z krytu do krytu. Ta hmotnost navíc vás rychleji unaví a především zpomalí. Až se unavení budete potřebovat velmi rychle hýbat, s lehkými pláty to stále půjde, s těžkými zvyšujete riziko, že to nakoupíte. Věřte mi, že každé kilo navíc fakt hraje roli! Mj. o tomto mluví GBRS Group (bývalí příslušníci DEVGRU) v jednom ze svých videí na téma pláty na Youtube https://www.youtube.com/c/GBRSGroup/videos. Jako druhé negativum nástřiku nebo gumy vidím v tom, že se tu a tam stane, že některá ze střel nebo její fragmenty opustí nečekaně stranou plát a můžou člověka zranit. Třetí negativum může být spojeno s komfortem, a to proto, že ocelové pláty jsou vyráběny jako by ve 2D, respektive zpravidla jen s průhybem v podélné ose, ale standardní pláty můžou být tvarované velmi příjemně na tělo.

U fotografií jsme se snažili popsat průběh testování a vyjádřit myšlenky, které nás při tom napadaly.

A jak je to s legalitou, certifikací a zárukou balistického ochranného prostředku? Výroba a vývoj balistického ochranného prostředku podléhá poměrně přísným podmínkám. Buď nakoupíte již stoprocentní balistické materiály nebo si různě skládáte nové. Z nich si vytvoříte například měkký nebo tvrdý plát. Podle toho, jakou normu jste chtěli tím plátem splnit, si ho někde sami necháte nastřelit dle dané metodiky, kdy je dobré počítat vždy s 10% odolnosti navíc, aby vám to ustálo třeba i více nalaborované náboje. Pokud vám onen plát vydrží vše, co by podle platné metodiky měl, vezmete ho společně s kompletní dokmentaci na státní zkušebnu a necháte si ho oficiálně odzkoušet dle platné metodiky. Zkušebna vám ověří odolnost (hodnotí se i odrazy) a vydá certifikát. Ten jste jako výrobce povinen dodávat spolu s dodávaným zbožím. Jste povinen ho udávat na svých stránkách, v katalogu apod.. A jsme u jádra věci – mají všichni ti výrobci ocelových plátů cokoliv z výše popsaného?! Nemají! Například firma Strike Face na svých stránkách úplně dole až pod hodnocení zákazníků udává: K prodeji ocelových plátů a příslušenství zdůrazňujeme, že těžiště naší činnosti je ve výrobě terčů a ostatních výrobků z oceli, tedy nejsme registrovaným prodejcem bezpečnostního materiálu využitelného k obranným a bezpečnostním účelům dle zákona č.229/2013 Sb. o nakládání s bezpečnostním materiálem. Prohlašujeme, že se nejedná o bezpečností materiál ani osobní ochranný prostředek. Tato informace nijak neovlivňuje skutečnost, že materiál Armox je balisticky certifikován přímo švédským výrobcem SAAB v souladu se švédskou legislativou, podle platných evropských standardů EN1522. Strike Face se tímto vlastně vyviňuje v případném soudním sporu, kdy by vás nějaký zásah usmrtil nebo zmrzačil, že vás upozornili na to, že se nejedná o ochranný prostředek.

Závěrem: jde o váš život, vaše zdraví. Kolik byste byli ochotni zaplatit za to, abyste zase mohli žít, měli zpět a v pořádku své orgány, nejezdili na vozíku? Statisíce? Miliony? Desítky milionů? Cokoliv? Tak proč proboha šetřit na ochranných pomůckách, a ještě na komfortu s nimi spojených. Takto by měli přemýšlet hlavně i nákupčí ozbrojených složek! Silným protiargumentem, který dá se říct beru a chápu, je: „je to lepší, než nemít vůbec nic“. O tom se nepřu. Je to pravda. Třeba zásah nábojem z dragunova do hrudníku je asi jasná smrt, kdežto zásah do ocelového plátu může znamenat, že chytnu jenom několik fragmentů do krku a hlavy, ale nezraní mě to nijak fatálně. No ale také možná ano! Skončím na vozíku nebo mě to podřízne a vykrvácím. Nicméně pro klid duše to špatné asi nebude. Ale pořád ty odrazy nebudete mít vyřešené stoprocentně! Ano, voják, který padne na Ukrajině se soudit s dodavatelem nebo výrobcem nebude, ani jeho příbuzní se soudit nebudou, tak proč jim to tam nedodat. Ale proč byste si proboha měli právě vy, tady v ČR, sami pořizovat kus železa, které je potaženo nějakou hmotou. Přijde vám faktura spolu s pláty, které s vědomím, že jsou cajk nosíte, ale pak vás někdo upozorní, že výrobce, od kterého jste si pláty pořídili, má někde úplně dole na stránkách napsáno, že se nejedná o balistickou ochrannou pomůcku. Napadá mě na první dobrou příměra, že vyrábíte v bývalém kravínu ultralehká letadla, letečtí nadšenci si je od vás kupují a létají s nimi. Pak je někdo z aeroklubu upozorní, že výrobce na stránkách uvádí, že to je kus laminátu a kompozitu, že se ale nejedná o prostředek, který smí létat. Neprošlo to totiž žádnými zkouškami ani certifikacemi a výrobce na to nemá ani potřebné koncese a licence. A co vám místo oceli doporučujeme? Pokud vezmeme v úvahu již zmiňovaný komfort a hmotnost balistiky, rozhodně by to byly pláty polyetylenové, ty jsou velmi lehké a příjemně se nosí. Problém je, že bývají v balistické odolnosti maximálně III++ (udrží kalacha i 308, ale obvykle nikdo vám nezaručí, že udrží SS109, ač jsme několik plátů zkoušeli a udrželo nám i 5 zásahů SS109). Pro movitější je tím pádem ideálním řešením plát kompozitní, tzn. například kombinace polyetylenu a keramiky. Třída odolnosti NIJ IV je samozřejmostí. Musím též zmínit, že všechny moderní balistické pláty jsou tzv. multi hit. Tedy musí vydržet nějaké stanovené minimální množství zásahů dané ráže. Někde se můžete dočíst, že kompozitní pláty mají malé krytí, tzn. ona keramika nepokrývá celou plochu plátu. V tomto případě vždy záleží na zadavateli kontraktu, který určuje, jak velkou plochu musí výrobce zaručit. Státní složky si často v tendrech vymiňují možnost vlastního testování, aby si dodržení zadávací dokumentace výrobcem ověřili. Pokud si státní složka poručí balistickou ochranu v české normě TBO, pláty ještě k tomu všemu putují do VTU Slavičín na laboratorní testy odolnosti. Pozor, na keramické nebo kompozitní pláty musíte být „šetrní“. Hrubým zacházením, jako je třeba pohození vesty na asfalt, beton, korbu auta, nebo na jinou vestu, si můžete strukturu poškodit a snížit tak balistickou odolnost. Když jsem nakousl ty státní složky, které jsou největším uživatelem balistických ochranných pomůcek obecně, jejich nákupy se zpravidla řídí cenou, jak je možné, že nenakupují ocelové pláty (tedy ty vyspělé a civilizované státy), aby podstatně ušetřili finanční prostředky, ale nakupují pouze standardní balistické materiály? Už to samo osobě je silným argumentem.

Popisky k fotkám na Facebooku https://www.facebook.com/471776859558371/posts/5023083837760961/

01) Ocelový plát po jednom z testů
02) V tomto případě se výrobce snažil odrazy vyřešit přiloženou gumou
03) Fragmenty střel by vás lehce podřízly
04) Ani v pažích by to nebyla žádná zábava
05) Je odolnější karton nebo například tkáň na krku?
06) Jeden z těchto malých fragmentů si představte v mozku
07) Je obyčejná ocel na hrudníku skutečně lepší, než vůbec nic?
08) Jak daleko se můžou tělem tyto fragmenty dostat, když pokoří 4 vrstvy kartonu?
09) Jak daleko se můžou tělem tyto fragmenty dostat, když pokoří 4 vrstvy kartonu?
10) Jak daleko se můžou tělem tyto fragmenty dostat, když pokoří 4 vrstvy kartonu?
11) Pro nás nepochopitelný vynález
12) Máme ho na střelnici na vyzkoušení.
13) Pokus o vytvoření kapsy a a uvnitř ještě výplně. Bohužel nedopadl také dobře.
14) Fragmenty střely opustily plát různými směry
15) Na některých místech se zdá, že pokrytí ocelového plátu proti odrazům vůbec nehrálo žádnou roli
16) Připraveno na první nástřel plátu Strike Face
17) První dostal zásah střelivem 7,62×54 STV. Můžete si všimnout, že část střely a její fragmenty opustily Paoxcon pokrytí a vycestovaly ven. Vlevo nad písmenkem E se dokonce zdá, že střela byla takřka celá. Pro ilustraci jsme karton ohnuli, aby byla patrná lodička.
18) Dvě střepiny, které byly zaseknuté v kartonu
19) Fotografie z ještě nerozebraného kartonu, na kterých je patrný průnik střepin
20) Fotografie z ještě nerozebraného kartonu, na kterých je patrný průnik střepin
21) Připraveno na další nástřel
22) Plát byl nastřelen dvěma 5.56 NATO SS109
23) Zasekané fragmenty po obvodu krabice jsou patrné
24) Další na řadu přišla ráže 223 Rem S&B.
25) „očouzení“ a fragmenty na straně
26) Jeden fragment na další straně
27) Dalším nástřelem byla ráže 7,62×39 STV. Zkusili jsme zásah poblíž okraje plátu.
28) Z fotografie je patrno, že by nadělala slušnou paseku
29) A teď jedna férověji. Dál od kraje
30) To už ulítnul jen jeden menší fragment
31) Ještě jednou detail výstupu střely a fragmentů po zásahu 7,62×54
32) Detail na uštípnutý Paxcon po zásahu 7,62×39
33) Plát Strike Face po testování
34) Hmotnost plátu Strike Face 4,7 Kg. Plát má větší sílu, než obvykle, ale není v kompletním tvaru SAPI
35) Moderní kompozitní plát odolnosti IV NIJ a jeho hmotnost
36) Další moderní plát odolnosti IV NIJ a jeho hmotnost
37) Polyetylenový plát klasická váha nedokázala ani zvážit
38) Na kuchyňské váze zvážila
39) Všechny čtyři porovnávané pláty vedle sebe
40) Porovnání velikostí plátů. Pokud by se ocelový ohnul, byl by o stejné velikosti, jako běžné SAPI
41) Takový je rozdíl nahoře. Měření jen pro ilustraci. Tento plát není běžně určen do vest
42) Kompletně osazená vesta s vybavením, dvěma pláty z polyetylenu, 3 plnými zásobníky do AR15, plným zásobníkem do G17, vysílačkou PRC + PTT, výbuškou, ifakem, dvěma plnými uni sumkami s různým vybavením stojí na váze
43) Výsledek je 9,3 Kg

Kategorie

Podobné články

Napsat komentář